Hledání jantaru

Až do 13. století se jantar sbíral na mořském pobřeží, později se ho místní lidé naučili lovit v moři pomocí podběráků. Lidé obvykle pracovali v noci: vytvářeli si světlo na vysokém kopci nebo na stromě, aby rozjasnili pobřeží. Po nějaké době lidé začali hledat jantar pomocí speciálních sítí a háčků na mělčinách. Rybáři z Kurské laguny sbírali jantar ze dna moře pomocí kesele – z člunů s dvojitým dnem se sítí a háky. Tento sběr jantaru byl použit pouze v Kurské laguně.

Lovci jantaru

Ne vždy však bylo dovoleno sbírat jantar. Ve 13. století těžbu jantaru monopolizovali křižáci. Místní lidé, kteří jantar dlouhá léta sbírali a prodávali, na to ztratili právo – veškerý nasbíraný jantar byl předán úřadům. Dokonce bylo zakázáno chodit po břehu moře. Později v Prusku, až do začátku 19. století, existoval speciální tzv. Jantarový soud, při kterém byli lidé krutě trestáni za krádeže jantaru.

Lovci jantaru na pobřeží Baltského moře

Od počátku 17. století a zejména během 19. století, kdy byl vynalezen potápěčský kostým, potápěči jednoduše sbírali kousky jantaru z mořského dna. Později byl jantar těžen mechanicky pomocí parních sacích bagrů v jantarových dolech. Dnes rybáři jantaru sbírají jantar na pobřeží Baltského moře poblíž Karklė nebo Melnragė (Litva). Štěstí se však neusmívá pořád. Největší pravděpodobnost najít jantar je po velkých bouřích, kdy proudy přesouvají jantarové nánosy z hlubin moře na břeh Baltského moře.